Tančící dům i po letech budí v mnoha lidech rozpaky

Při projížďce hlavním městem vás na první pohled upoutá mnoho budov. Samozřejmostí je Pražský hrad, který se tyčí na kopci a který je pomyslnou dominantou Prahy, na druhé straně pak klid vzbuzující Vyšehrad, jenž také stojí za navštívení. Pokud však půjdete po břehu Vltavy, vaši pozornost bezesporu upoutá Tančící dům – dnes už nedomyslitelná ikona hlavního města, která však i po letech budí v mnoha lidech rozpaky.  

Zatímco řada lidí dům, který na první pohled tančí obdivuje s otevřenými ústy, jiní doslova zuří. Přece jen to není budova, která by zapadala do kontextu historické Prahy. Ať už ve vás tato nemovitost vzbuzuje jakékoli emoce, nabízí se otázka, kde se vlastně vzal nebo na místě čeho vznikl? 

Místo činžovního domu 

Pokud bychom se měli vrátit do historie, na rohu ulice bychom nenašli Tančící dům, ale obyčejný činžovní domek. Ten byl však ke konci druhé světové války zničen – smetly se na něj americké bomby. Tento útok si bohužel vyžádal nejen zbořenou nemovitost, ale také řadu obětí, jichž bylo dohromady sedm.  

Činžovní domek však nebyl tím jediným, co tehdy bylo zničeno. Obětí z cihel a malty byl také Emauzský klášter.  

Z dostupných pramenů vyplývá, že se dlouho nevědělo, co na místě vzroste. Přece jen se jednalo o místo, vedle kterého žil sám Václav Havel. Nakonec se svolilo k výstavbě něčeho zcela jedinečného, co do té doby nemělo v Česku obdoby. Pod záštitou nejmenované nizozemské pojišťovny se započalo se stavbou Tančícího domu.  

Základní kámen byl položen roku 1944 

A kdy se vůbec se stavbou začalo? Ten první, takzvaný základní kámen byl položen roku 1994. Samotná výstavba netrvala příliš dlouho, za dva roky bylo úspěšně hotovo. Od prvního momentu se stal Tančící dům jedním z pilířů pražské moderní architektury.  

Dodnes je Tančící dům symbolem československé společnosti, která se v devadesátých letech minulého století dostala po totalitní strnulosti do rázného pohybu.